Bez rýmu já cosi skládám
to stačí
já hlavou bloudím kdesi tam i tady
jdu cestou sám snovou do (zahrady) nikam
a někdy taky (onikám) slzy
prší uvnitř tiše, tak tiše
buďte všichni svatí, milí k sobě,
dřív žijte než skončíte (v hrobě) sami
samotní.
Z přátelství může stát se láska, z lásky zase přátelství... v obou případech i nenávist, to proto, že lidé zapomínají, na prvé okamžiky, na slova, důvěru, na to, proč to celé vzniklo... ST!***