KLAM

Znala tu vůni nasládlých slibů
za které ručili jiní
sklízela z cizího hněvu
čepele do srdce poslepu házela

Svou láskou stahovala dolů
do hlubin krvavých tůní
dětské slzy sbírala v šeru
matkám mrtvým lila je na hrob

Jednou však potkala muže
co ztratil ve válce nohu
krásný byl, až věřit se nechce
vyjížděl z portlandských přístavů

Omámená na něj mává
on smutně hledí a vzpomíná
na svou sestru, co poznat ho nechce
snad miluje ho

Parník jímž odpolouvá mladík
nabírá rychlosti
ona obává se, že muže neuvidí
do vody skáče

Za lodí krvav stopa
po ženě nevšední
žádné tůně však nezmizely
bratr žiije navždy