Revolucionářská

Branami věčného snění,
odcházejí v krocích ticha,
básnící chudí a ctění,
a přitom si hladí nacpaná břicha...

...v nichž stravují vlastní verše...

Rozdělí se v hladovění,
často v okamžicích, když odejde Múza,
i v předsudku, že je nikdo neodmění,
v myšlenkách pesimistů, že svět básníků je lůza.

…pálí poezii proti pyšnosti práva…

Myšlenky duševní stravy,
bez jediné viditelné opravy,
zpopelňují pocity, které s nimi sdílí davy,
ač dočkají se učenci pouze rychlé slovní popravy…

…kdo polapí tyto negramotné otravy…

Ty, kteří pálí slova,
ty, jenž hází s verši do kamen,
jazyk jim ústy jako kladivo ková,
a leckdo na tento úder ještě není připraven.

…na hluk revoluce psaného slova…



Na boj
kdo první
dostane poslední slovo…

…nebo poslední verš
do první věty o vítězství…