Jsem rasista? Asi ano...

Ty krávy moroňský,
mi málem z mýho psa,
udělaly špagety boloňský…

Sedím s kamarádkou v parku,
za okny vidím stárku,
všude samý domky
a 4 hnusný Romky.

Když procházely kolem,
jedna řekla mi: „Hej vole,
udělám ti Pottera z brýlí,
tak jako si vítr kvílí.“

Já na ni: „Neříkej mi vůl
a Potter je teď cool.“
Ony se jen smály
a na cestu se daly.

V tom každá v ruce ňákej klacek,
zasloužily by pár facek,
začaly je házet po nás,
to mám být milovník ras?

Pak vzaly hroudu kamene,
prosvištěl kolem ramene,
mou fenku si vábila,
fakticky bych ji zabila.

Hodila po ní kámen,
při trefě byl by ámen,
naštěstí byla levá,
seřvala jsem ji jak děva.

Pak trefila mě klackem,
já ji odměnila potleskem,
že je fakt dobrá
a má trefu zlobra.

Žádnej ze všech lidí,
pomoci nechtěli,
jenom na nás čučeli,
jak cigánky nás mučily.

Dala bych jim přes hubu,
však ony mají všude tlupu
a 4 proti jedné…
Zem se po mě slehne.

Předsudky nemám,
dobré srdce hledám,
však tohle už je moc,
nemůžu tak spát noc co noc.

Bezpečí nemám ani doma,
ve sklepě máme cizího Roma,
na ulici je jich fúra,
každá cesta je nebezpečná túra.

Jeden má nůž, druhej zas krad,
chtělo by to postavit opevěnej hrad,
či všechny vyhnat pryč ze země,
asi se probouzí nenávist ve mně.

Ne všichni jsou takoví, však každej to má v sobě,
přístě může se to přihodit třeba i tobě,
bez nějakého řešení to nemůže jít dál,
čím pak by se ten náš svět nemilostivě stal…

Braňme se!