Nostalgie

Stesk po tom
co přišlo
co odešlo
po kráse
následovalo nic
i krása byla
nic
a přece skvělá

měli jsme tolik šancí
tolik šancí
udělat nic
ale přece mít
tu možnost
být na blízku
krásným lidem
krásným zážitkům
pak zjistit
že nejde nic
že ten čas
zmizí a nevrátí se
že všechno zemře
a poztrácí se
věcí jak kameny
v rybníce mizí
jak lidi v pecích

tak ten čas
strávený skončí
a my si řeknem
už nebude lépe
ale ono zas trochu jo
ale nikdy ne jak dřív
a my sedíme na gauči
a snažíme se
to změnit, nemyslet
ale vždy nám
něco připomene
tolik krásný
a proto tak smutný
okamžik
vhání nám slzy do očí
a bojíme se jít spát
kvůli krásným věcem před očima
které jsou ale pryč
až si nakonec
zvyknem

ale stesk
v nás zůstane
a bude se ukládat
víc a víc
až nakonec
zmizí v nás
i poslední
kousek
štěstí