FaceBook poesy

Dneska už snad každou možnost,
každou volnou chvíli,
u Facebooku prosedíme.

Přicházíme o totožnost!
Chce to velkou píli
než se z "fejsu" odpojíme.

Dříve měli lidé včely,
dělali, co umí,
třebas psali bajky.

Dnes jen sedí na prdeli,
na monitor čumí
dávají všem lajky.

Všude háží své commenty
kde jen všichni vidí,
jak na jiné útočí.

Venku jsou pak za dementy
protože se stydí
říct svůj názor do očí.

Napiš status dennodenně
O tom, že je venku zima,
jen ať lajky dostaneš.

"Narodilo se mi štěně!"
nikoho to nezajímá
a pokud jo, je to lež!

Dej si fotku bez trika
před zrcadlem pózující
s nějakým tím ksichtíkem.

Co napíše kritika?
Že jsi "wElMi RaJcUjÍcÍ"
s MucQujícím smajlíkem :*

Že je facebook modré zlo
všichni velmi dobře víme,
jsme tím přesvědčení.

Hlavou už však prolezo,
celé dny tam prosedíme,
den bez něho není.