Tápající

Z těch tisíců malých jiskřiček,
které bez ladu a skladu poletují
jen tak na zdař Bůh
do rytmu zpěvu Měsíce
(ten děd má hlas hluboký
a ač vyvstávají mu vrásky,
nedává na sobě nic znát
a usmívá se od ucha k uchu)
sundám si jednu nenápadným hmatem
a navlečenou na stříbrný řetízek pověsím na krk.

Je to totiž ona jediná hvězda.
Ta má, strážná.