V horizontu dálného měsíce*

Ve stříbrném měsíčním svitu
ztrácím se coby kapka na úbytu
v kouzelnosti čínské hudby
koloritu nekončící duhy...

...jsem země, co se otáčí
a zastavit chce v nejzvláštnějším kraji
na zmrzlých vršcích hor
na zčeřených hladinách jezer
v ledové tříšti
dnů příštích
nezahynout
spočinout
v zdobení chrámových balustrád
chodeb a sloupoví
prosta všech estrád

Óhm mani padmé húm

- - Copak mi napoví?


Když slova vryta do skal do kamenů
začnou se vzpírat žalostnému stenu

...jsem vítr severní ve víru
na Alpínských loukách
klenot z křišťálu a pro víru
topící se v hloubkách
tajemného světu
v odrazu pučícího květu
pestře malovamé mandaly
a v dálce slyšet je
pět mnišské chorály

v domovině ohrožených Irbisů

jak v ráji
tiše a sladce voní
Hořce v Himaláji