Hadí příběh v Kleopatře

Už je to dobrých deset let,
co z hudebního nebe slét
nápad na skvělý muzikál,
jenž průměru vždy unikal.

Měl štěstí na své autory
i výjimečné faktory,
kulisy, herce, kostýmy
a výzvou byl i pro týmy,

jež techniku zde zapojili
a nijak světu netajili,
že využili s radostí,
dostupných PC možností.

A byl tu nápad režiséra -
bláznivý, zkrátka jiná sféra -
byl výstřelkem, však velkým vkladem,
chtěl na scéně mít tanec s hadem.

Ta kobra – strážce Egypta -
je symbolika odkrytá,
vždy ochráncem i ozdobou
a s tajuplnou podobou.

Tak choreograf řadu dní
vymýšlel pohyb nevšední!
Vždyť další symbol, bůh či znak,
měl navíc být tu zlatý pták!

Výsledkem toho úsilí,
jež scénu značně posílí,
je skvělá pastva pro oči,
co s představami zatočí.

Ten had je rolí, o níž snila
i ta, co ji dnes zatančila
s půvabem, krásou, čistotou
a stoprocentní jistotou.

Pod černou kuklou s korálky
vždy staví scénu na špalky
a s pravou rukou nad hlavou
je vskutku zvláštní postavou.

Ukrytá stále pod maskou -
já peru se tu s otázkou -
zda není jí tak trochu líto,
že tančí vlastně inkognito.

A neprozradí emoce,
když s kobří hlavou na ruce,
přináší úžas, zážitek,
co předčí věcný požitek.

Ten její výkon taneční
je dílo vskutku srdeční,
vždyť smrt v tom hadím objetí
uvolní city, dojetí.

Až v děkovačce, v závěru,
poruší dílo maskérů
a tvář svou prvně odhalí
pro mnohé, jež ji neznali.

Rozpustí dlouhé tmavé vlasy,
ukáže kouzlo ženské krásy
a úsměv rozdá divákům
i tanečníkům, zpěvákům.

Teprve teď se Gloria
hledišti plně „otvírá“,
když oči šťastně zazáří,
byť únavu má ve tváři.

Já chci jí předat velký dík
za mnohý krásný okamžik
a popřát, ať ta role hada
dál do srdcí se lidem vkrádá!

A ať ji tančí mnoho dní -
nemyslím, že snad zevšední -
je totiž sama, nemá bratra,
tak jako skvělá KLEOPATRA!

8. 1. 2011