Dušička...

Prohnutě skláním se nad tebou,
snad neurazím tě svou něhou,
hladím tě svou jemnou dlaní.
Jemnost? pro mě nepoznání,

...když tebe zdobí vrásky...

Pohled plný bolestných jiskřiček,
rozpálené stíny na ztracenou vrhá tvář.
Srdce poskládané z jizviček -
Vím, ne ostny, ty zasloužíš si svatozář.

Jsi moje druhá stránka, skrytá a pravdivá,
přitom bojím podívat se ti do očí.
Tak zavři víčka, ať na chvílí se podívá,
ten, kdo neví, že pravda zaskočí.

Podej mi ruku a malinko pláč skryj
- k zemi je sraz, ty všechny strasti.
Když nepomůžu já, pak snad NĚKDO podá kýj,
jenž nahradí hojivé života masti.

Neskláněj se před nimi, ty vysoko létat smíš,
byť křídla černá vzrušením zblednou.
Však hloubka citu, ve které se zříš
tě nenechá, jako já, pod pevné dno naděje klesnout.

Zatínám pěst, když v dálce zabliká silueta
a po tvářích stékaj slzy...
postavou svou přijímáš roli Kapuleta
pro tebe doufat budu, že jaro příjde brzy

S tebou jsem...