Rozhodnutí

Rozhodnutí a další a ještě jedno
proč není mi teď všechno ukradený
proč není mi to sakra jedno
proč musím se tím tak probírat
proč tak trápit se
když chci jen lehnout si a spát?
Proč každé další mě tolik děsí
a v hlavě poletují malí rudí běsi
co chechtají se a křičí
a já ztrácím se v tom hluku
nevím čí jsem.

Jsem snad ničí?

Neb vědí jak jejich křik mě děsí
nechci je, chci mít cestu umetenou
a znát její cíl a směr
pořád dál z jihu na sever
a nevrátit se zpátky,
když už udělal jsem ten krok
a prošel těmi vrátky
tak jít jen dál a neotáčet hlavu
nepřipouštět si tu bolest
a chladnou vodu když v ní plavu
a stále dál a dál
až kam nohy mé mě dovedou
kolem polární záře
a zásob sněhu na oltáře
přes kometu o níž lehce zakopl jsem
až za polárkou tou co určuje mi směr?

Však daleko jsou ty cíle
a já potácím se prázdnem
pod nohama nic
a já nedopadnu na zem
a ruce mé stěny najít nemohou
by poskytli mi oporu.

Jistotu?

To ani náhodou
jen v dálce na louce se pasou malí sloni
skotačí v trávě a jsou to právě oni
co snad lepší zítřky slibují mi
však pokud rozhodnu se správně a vytrvám
však tohle rozhodnutí
musím teď udělat jen já sám
a mě se nechce,
sakra vždyť pořád o tom mluvím
nechci už nic rozhodovat,
jen se tady trápím, nudím
a popijim kávu tak ledovou
až rty mi trnou
a má nerozhodnost je mi ozdobou
neboť hlupák jsem co čeká na znamení.

Snad shůry?

Nic to však nezmění
a já budu muset zvednout svoje kosti
rozhodnout se a všechny tyhle maličkosti
za hlavu hodit a určit sobě směr
jak už jsem řekl
od jihu jen dál na sever.