Noční expres

Slova tiše usínají
na hedvábně prostřené
pokrývce končícího dne,
když modlitby se prolínají
s tichem, jenž s tichem
je pevnou vazbou spojené.

Písmo má jiný obraz
a jiná hudba jeho kontury
zlehka a jemně dotváří,
když tam v tichu na
modlitebním oltáři
slzy okamžiku
linou se po tváři.

Někdo jako Ty,
někdo jako my
čeká na návraty
do původních dob,
jenž zjevují se před námi
ve chvíli, kdy i poslední
z místenek byly vyprodány.

A tak nikdo další navíc
do našeho expresu nepřistoupí
a přece přijde.

A přece přijdou...