hlubina
hlubina
zapadá za hranu Atlantiku
lehce po ní surfuji ve vzpomínkách
na rána i večery a též mezičasy v milování
nyní sám
a přesto
NEsám
sahám do kapsy
pro rybičku z dětství
tu kterou jsem nikdy nedostal
úsměvem stírám slzu
ze zaprášeného okénka
zánovního Mercedesu
který právě zaparkoval na zastávce života
tepny se brání průtoku
a v žilách koluje promile či dvě
zoufalství
co se stalo jen divadelní hrou
fraškou
ve snech zmateně prohledává kapsy
od zkrácených kalhot dětství
otázky a odpovědi
nalézá v každém kroku
do neexistujících vteřin
propadá se hlouběji
a hlouběji
hlouběji
louběji
ouběji
uběji
běji
ěji
ji
i
.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Píšeš o hlubině... A já cítím, že je to jedna z Tvých nejhlubších básní... Však víš, jaké jsi měl začátky ;-) A teď tohle! Básník na cestách... Jako bys teprve vyšel... cítím z básně začátek...
Jenže... Život je v kruhu. I Tvá cesta je v kruhu. Takže začátek se dotýká neuvěřitelné hloubky... Kroky na hladině se dotýkají dna otazníků... A odpovědi jako kluzké rybičky šikovně utíkají z prstů... Proplouváme s nimi... s otazníky... proti proudu všeho hraničního...
25.06.2011 14:25:00 | Levandule
Každý den hledáme odvahu i cestu, nalézáme ji a jdeme po ní odevzdaně, sice mnohdy s prázdnými dlaněmi, vírou a se srdcem, co je plné lásky, moc hezky jsi to napsal.))
02.05.2011 02:31:00 | carodejka
Kdo chce mít velký úlovek, musí vyplout na hlubinu :-)
28.04.2011 22:35:00 | Chancer
hloubka až hypnotická... ta, co se před ní postavíš a vydržíš jí sledovat nehlasně tak moc a tak málo času, že nezaznamenáš, kolik... čas ztratí smysl
a připletlo mi to do hlavy film Forrest Gump... sérii scén, kdy mimoděk překonává v běhu Státy tam a zpátky, ale vlastně mu o to vůbec nejde... končí to větou: "Jsem už unavenej, tak jdu lidi domů." :)
(ale není tam, co se musí stát uvnitř - v tý hlubině)
28.04.2011 09:42:00 | drsnosrstej kokršpaněl