pomalovaná...

šel jsem pěšinou
šedavě smutnou krajinou
se štětcem a paletou
podél vyschlého vodního kanálu
v klínu hor
společnost mi dělá
čas a milníky
a jakobych cítil pod nohama
starobylost světa
i hvězdný prach...

až jsem došel
k lávce z kulatin
na které seděla dívka
co si prozpěvovala
a mě napadlo
kdo asi tu píseň komponoval
měla totiž nádech
francouzských žalmů
části španělské povahy
příchuť anglických koled
i náznaky německých chorálů...

aniž bych ji oslovil
plaše se otočila
ženským instinktem
a její tváře pokryl lehký nach...

zdravím tě poutníče
mám pro tebe otázku
když mi na ni odpovíš
nechám tě zatočit kolem
a já si teprve teď všiml
že na druhém břehu
je rumpál s klikou a hřídelí
co se ztrácela v nedohlednu...

povídej...

rozevřela dlaň
řekni mi odkud je tenhle kámen?...

vzal jsem jej
a v tu ránu ucítil změnu
ach ano poznávám
je to vulkanit
z Golanských výšin
u Berekhat Ram
a jeho přirozený tvar
mi připomíná ženu...

její pohled
na to co jsem v něm viděl
obohatil můj
a já si uvědomil
že má ráda věci živé
nebo neživé
neboť to co je jen napůl
ji rozrušuje...

můžeš si zatočit....

vzal jsem za kliku
a vesmír se pootočil
sníh roztál
měsíc předal vládu slunci
voda zaplavila strouhu
stromy začaly pučet
a kvést žhnoucí slunečnice...

radostí zatleskala
a povídá mi potěšeně
teď už víš Vincente
jak vypadá jaro...

já se usmál
a rozmíchal barvy
když dovolíš
tak tě s ním pomaluji
učíš lidi vidět víc
ma Kalyptro....