Ztráta člověka

Na nebi je o jednu hvězdičku méně
a v mém srdci vyhasla i ta poslední naděj.
V mé mysli Tě stále vidím,
vůni Tvého těla stále cítím.
Ale vím, že už Tě neuvidím
a vůni Tvého těla neucítím.
Už nespatřím Tvá ústa, která se vždy smála,
už nepohladí mě Tvá ruka, která mě při doteku hřála.
Už neuvidím Tvoje oči, které se na mě dívaly,
už nenaplním naše plány, o kterých jsme snívali.
Už nepovím, jak jsem Tě milovala,
ani to jak mě mrzí každá chvíle, kdy jsem se s Tebou hádala.
Kéž bych mohla vrátit čas
a mít tě lásko u sebe zas.
Mohla bych zabránit té strašné nehodě,
žít s Tebou dnes, šťastně a v pohodě.
Proč si lhát, nikdo tomu nemohl zabránit,
právě tak, jako Ti ted nikdo nemůže Tvůj život navrátit.
Ted stojím uplakaná nad Tvojím hrobem
a tiše říkám: "Miláčku, sbohem..."