Když vedou se řeči

Jen jednou jsem kdysi míchal prasečí krev.

Řeč ustála
tok můj pěnil se vzteky.

Byl to krok obyčeje
mezi rozkvetlými rudými máky.

Neobyčejně krásné
ubíjející.

Klec prázdná
vykoupená mastnými krky
odevzdaná
řeč utnutá
mezi proudy odplula.

Průhledná mystifikace prasete
lehce doložitelných lží
náhlých výronů slov
sebraných milostí.

Jen jednou jsem kdysi míchal krev
a nechal si ji pro sebe.

Tak obnaženě tekou řeči
jak skvrny na šatech
samotných...