Nerýmovaná

Samota ukrytá
za stěnou z úsměvů
ozvěna co je ti odpovědí
a ranní mrholení
jak voda po holení
smáčelo ti tvář

Čtyři stěny a uvnitř nic
černá díra bez naděje
slzy bledých pan
to je moje historie
- dějiny jsou klam

Te Deum laudamus
nechat znít v prostorách
klenba zpěv odrazí
znova se ozývá

Múzy se smějí
nikdy mě nepustí
a když je volám -
mlčí

Z gramofonu zní Deep purple
a přemýšlíš, kdes udělal chybu
ztratila jsem nit už dávno
a kret(én)ský labyrint mě polyká
Krása nikdy nebyla nesmírná
a jen Bůh umí stepovat
Márinka kdysi gratia plena
dnes vypuštěná až do dna
(či vypitá?)

Zaházím tě hlínou
abys mě už nestrašil
vím, že neodpouštíš
ale chtíč neukojíš
a milovníka nespasíš
rty svoje zvlníš
pak ukážeš prostředníček
a dobré mravy zmizí
svědomí umlčíš
a Bůh ti bude cizí

jen jeden polibek -
ten vysněný
v touze po dokonalosti
absurdity
bez boje