Silencio

Ó jak se blýsklo
tak náhle je blízko
rozbité pěstí sklo,
nikdo se nesměje.

Vrásčitá opona
dávno zatazená
předem je určená
bez střípků naděje.

Pláčeš mi na rameni
byli jsme rozsazeni
starou metresou,třídní
po tvářích tečou krůpěje.

Můj nestoudný smutku
směješ se rozsudku
je to mazec
prožít to až na konec.

Život,bez .....
i tak to prostě je