Petře

PETŘE !

Volám Tě Petře, lidu svého barde
osrří péra Tvého je tu třeba
rodinné stříbro se tu krade
nebude na chleba.

Z dálky gero zase vládne
paláců máme dosti
sliby teď i sůl nám sládne
pro jiné zas mosty.

Markýzů máme mnoho
k smíchu záchvat mě chytá
jak se perou do jednoho
jak prasata u koryta.

Smogem, Petře, lid se dusí
neuvěříš, co lid zkusí.

Neuteč nám zadními vrátky
do hrobu zpátky !

jalan