Mé básně, můj život

ptala ses proč skládám básně
proč stále hledám souznění vět
já odpověděl, že je mi krásně
tak krásně, když mám svůj svět

tisíce slov jen pro sebe mám
skrze ně dokáži cokoliv říct
všechny své pocity najevo dám
radost či smutek a mnohem víc

někdy se utápím ve vlastním pláči
tolik to bolí když rmoutí se duše
pár řádek slzavých napsat mi stačí
v nich rozpustím žal do černé tuše

jindy zas nestíhám v radosti psát
myšlenky hravé co v hlavě mé skotačí
v tu chvíli přestávám na formu dbát
a slova pak papírem vesele protančí

jen proto za sebe slova skládám
a s vášní v srdci píši básně
do každé z nich kus sebe dávám
a právě proto je mi krásně