Nenaplněná

Znavena životem,
plamen co v očích plá,
pomalu dohasíná.

a ty ruce, co dřívě tiskly
a zachraňovaly v obětí spousty mužů,
chabě padají na polštář.

zrazena životem, sama sebe se ptá,
když ona stále dává,
kdy na oplátku jí někdo dá, co ona postrádá?

zlomená pod troskami svých snů,
leží a v slzách se třpytí bolest,
za všechny roky kdy žila pouze ze štěstí druhých.

nenaplněná, roky touhy a čekání
na lásku svou,která nepřišla
a nikdy nepřijde, pouze doufá.

izolovaná od lidí,
ve své vnitřní bolesti,
co oči druhých nevidí,
to jejich duši nebolí.

Osamocená a nepochopená,
stále někde hluboko doufá a čeká,
čeká na své vysvobození.
- které nepřichází.