První večer májový

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
v myšlenkách na tebe cítil jsem slast.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
nevěříc jak rád by s ní teď leh.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a ta zem za údolím jiných,
mámila sama mysl mou,
rád byl bych hlazen ručkou tvou.

Ba i bez něžného pohlazení,
dnes našel bych v tobě zalíbení,
kéž mohl bych tak s tebou spát,
do ouška šeptat ti - mám tě rád.
Však nejen večer pozdní byl,
i pozdní čas byl na cokoliv,
já nevěda si kdys svých chyb,
jsem marně já teď k tobě vzhlíd.
Neb pozdě je, ty má paní milá,
jsi si mne dávno zprotivila,
a já s tím nyní žíti musím,
však ačkoliv tím vším se dusím.
Já nejspíš nebyl by jsem jiný,
ačkoliv cítím tíhu viny.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
A pravil on, že nad ní není,
že nechce hledat v dalších zalíbení.
Ona však - žal bohu tak osu to chtěl,
jí jedno jest, že pro ni jsem bděl,
té jedno vše, té jedno láska,
pro ni jen zvrhlá jsem já cháska.
Jen lůza obyčejná jež marně se snaží,
a proto slyšte všichni, moji drazí.

O lásce šeptal tichý mech,
té noci slyšet bylo jen můj dech,
jen dech můj a škrábání pera,
tu píši básně, jež možná bys chtěla.
Snad budeš toto jednou číst,
a divit se, žes nechtěla tehdy,
spolu nic mít jsme nemohly,
mé snahy tebe nezmohly.

Hluboké ticho té temnosti
zpět vábí časy pominulé,
a vězeň ve svých snách dny mladosti
zas žije dávno uplynulé.
To vzpomnění mladistvých let
mladistvé sny vábilo zpět;
a vězně oko slzy lilo,
srdce se v citech potopilo; –
kde mě tu co si políbilo.
To něžné slovo, náznak ráje,
i tak proklínám prvního máje.
Ačkoliv jednou z večera,
snad chvilkou ses i zarděla,
a sama dalas jaký návrh,
však radši já ten rychle zavrh,
neb není možno s tebou být
přitom nemilovat a nechtít.

Ach andělů prosím teď já sbor,
sešlete na mne smrt a mor,
sešlete válku, sešlete hlad,
ať necítím lásku, ať cítím chlad.
To jediné mne vysvobodí,
ze živoucí té moci její.