Gabriela...

Brzdy zoufale kvílí,
Sklo se v malé perly tříští,
Počkej ještě malou chvíli,
Nežli se staneš Paní obětí příští…

Přál bych si Ti říci,
Jak moc jsem Tě miloval…
Zapálím však už jen svíci,
Abych svůj dluh vyrovnal…

Neuslyším slova chvály,
Vycházející z Tvých rtů…
Odvezly mi Tě v dešti máry,
A to byl konec Tvých dnů…

Paní si Tě zavolala k sobě,
A Tys vyslyšela její slova,
A teď Ty, s kyticí na hrobě,
A já, ronící slzy doma…

Až si jednou Paní zavolá i mne
Nebudu se jí už bát…
Řeknu jí, že mne za Tebou zve
A nebudu se víckrát kát…

Shledáme se znovu,
Tam za branami světa…
Pak půjdeme spolu domů
A Paní… Paní, té běda…

Paní Smrti, která mi Tě, milovanou sestru, vzala…