numinózní...

prohlížel jsem si tapisérie
v jedné galerii
když tu náhle
podlaha se stala něčím
jako je měkká kůže
a místnost jaksi ztratila rohy…

ocitl jsem se na plovárně
nedaleko farmářského trhu
jak si čtu noviny
v tiché hudbě
nepříliš dizonantní…

namířil jsem
pohled zaměřený časem
na všechno co se děje kolem
na bronzový mlýnek
lovící mák v prašném slunci
za stínem obří kapusty
na prodavače šťávy
z granátových jablek
na hlouček rozesmátých žen
naklánějících se z terasy
nahoře bez
i na sáňky naložené švestkami
vznášející se
nad kamennými deskami...

ale to nebylo to
co mne zaujalo
přisedla si ke mně
jedna dívka
a bez otázky praví
vždy se najde někdo
kdo si myslí
že žije
na konci historie
a já si nejsem jistá
jestli se chci stát její součástí
ale vy nevypadáte
jako všichni ti ostatní
z Tvarovaných...

v obličeji se jí objevila slza
a vzápětí přistála v koutku
oka
malá stříbřitá muška
aby mohla sát sůl…

pak se zvedla z místa
jen tak do vzduchu
a stín se zvedl s ní...

chci vám něco ukázat
a já pochopil
že ji toužím následovat...