Tok prázdých myšlenek

Obehnána kouřovou clonou,
ve svém světě schovaná za záclonou,
s otazkami bez odpovědí...
Jak to skončí... Nikdo neví...

Ani jedna...
Ani druha...
Natož tak tak třetí.

Jsme obehnáni ničím - v zajetí...
Myšlenek, na ni a na tu druhou,
svým myšlenkám otrokem - tobě sluhou...


A topím se v dluzích...

Protože ty tam, a já tady
mezi námi dálka a ta třetí.
Dusím se, pletu se, umírám hlady...

Svírám telefon, na zázrak čekám...
Ležím, křičím, stínů se lekám...
Protože hvězdy pozoruji tady sama.

Když vím, že na očích je taky máš...