SDH Chiméra

SDH Chiméra do života vstoupí jednou rozpravou,
kde, kam a za jakou myšlenkou lidi směřujou.

Prý se smělou tváří nabízí svou duší,
hovoří vyšší patra
a přitom chtěla jen najít svůj dlouhý sen hořící.

Její duše má zážitky i výčitky a může vyprávět,
o polibku Sněhurce,
která náhle ožila i když pak svého prince ztratila.

Já ji říkám SDH Chiméra.
Sen dlouhý hořící,
jejíž duše opět roste.

Ráda mluví a pomáhá,
se lví silou nestrannost předstírá.

V růži rozkvetla,
ústa se našla,
v nekonečném příběhu ruce spojila.

Navždy moje Chiméra dosáhla klidu na duši,
políbila člověka,
snad jim to vydrží.