ďábel v rouše beránčím

Mladá dívka,
zaklepala na hradní bránu.
Prosila o nocleh,
časně k ránu.

Co však skrývá pod kapucí?
Prostá dívka nebo princezna?
Jak jsou její slova líbezná?
Jak okouzlí kastelána.

Ten ji dovnitř pustí.
Otevře se brána hradní.
Už nestojí zde mladá paní.
Místo ní se nad kastelánem,
Ďábel sklání.

Kastelán krvácí,
z úst i z očí.
Duše se od něj odvrací.
Kol mrtvého těla se vše nyní točí.

Ďábel zmizel,
mrtvého za sebou nechal.
Už všechny čeká svízel.
Kam ten Ďábel tolik spěchal?

Kastelán už nepoví,
co viděli oči jeho.
Za co to doplatil?
Proč Ďábel nezabil jiného.

Holčička,
přistoupila k tělu.
Už nepocítí něhu,
Spadla na zem, mrtvá.

Vrány se snesli,
Na zem.
Něco by snědli.
Proč přiletěli zrovna sem?

Nikdo z lidí,
Neví si rady.
Ďábel přijde kdykoliv.
Zabije je bez záhady.

Lidé bojí se,
Vyjít ze dveří.
Znovu někdo klepe,
na bránu hradní.

Mladý chlapec povzdechne.
Ďáblovi se neubrání.
Otevřel,
Oněměl.

Ve dveřích stála,
dívka mladá.
Dovedl ji dovnitř.
Všichni čekali.

Donesl od komnaty klíč.
Nikam už lidé nespěchali.
Zatajený dech.
Je to Ďábel nebo není?

Chlapec nemá na spěch.
Čeká rozuzlení.
Přešla noc.
Dívka, dívkou zůstala.

Chlapec chtěl moc,
aby mu sebe dala.
Ona chtěla,
Zůstat… To měla.
Avšak nikdo netušil.
Že s Ďáblem dohodu měla…