Pod sklenicí

Lapil jsem včelu pod sklenici
Podlehla návnadě sladu
Skleněný pohled skličující
O stěny rozbíjí hlavu

Neslyšet bzukot či volání úlu
Kónická ozvěna vibruje křídli
V programu roje jen přeskočí nulu
Či dosadí jinou na její židli

V samotě křišťálu dochází sily i vzduch
Spirálou smrti mířila včelička na dno
Naposled obletí zavřený kruh
Šlo to tak lehce- šlo to tak snadno

Tělo jsem ze stolu bez pocty sfoukl
A znovu nakapal cukrovou léčku
Jako bych hlavou svou sám o sklo tloukl
Jako bych sám chutnal tu sladkou břečku.