Já

Ode dne, kdy mluvit umím,
svět smíchem mučím.
Legraci ráda vytvářím,
směšně se přitom tvářím,
vůbec se tím netajím,
smutek ze světa vytratím.

Světu tak oplatím,
že mi službu prokázal,
když lásku mi dal,
a život se pro mě snesitelným stal.

Že básnické střevo mám,
to se vám jen zdám,
to jen nalhávám,
a dost přehrávám.

Jsem jen puberťačka bláznivá,
co nemůže v noci spát,
a vydrží u okna hodiny stát,
divá se na hvězdy a jejich krásu nasává.

A vy jste si vážně mysleli, že je normální?
Ale, ale, vy jste blázni prolhaní.