Jdi.

Není to báseň, ani omluva. Jen pár vět, pár pocitů. Možná že v budoucnu k tomu přidám něco víc a i se mi to líp povede.. Takže dalo by se říct, že takový "pokus 1".


oo
Tolik ti ubližuju a tolik se kvůli mně trápíš
a já nevím, co dělat, jak zabránit všemu, co se děje.
Nemůžu ti dát to, co žádáš, a tak, někdy, mě ztrácíš
a já pak mlčím ve vřískotu svých myšlenek, a naděje,
že se to změní,
už dávno není.

Bojím se, nevím, jak to říct,
že všechno, v co snad doufáš, se nikdy nestane
a že s tím máš přestat, dokud to méně bolí
a věřit, že někdo jiný tvé rány zhojí,
někdo jiný půjde ti vstříc.

Promiň, že byla jsem krutá a zlá.
Odpusť mi, že byla to jen hra.
Jsem hloupá, že jsem tomu nezabránila.
Kde jsem jen mohla, tam jsem to zkazila.
Věděl jsi, jak to je a věděl jsi vše upřímně.
V tomhle jsi neměl potkat zrovna mě.

Tak teď poslechni a udělej to, co bys měl.
Jdi dál a zapomeň, že někdy jsi o mě stál.
Jdi, než bude pozdě.
oo