Sebevrah 2

Jen tak prochází ulicemi.
Nikdo si ho nevšímá.
Jeden z tisíce prochazí mezi miliony.
Okolí své nevnímá.

Jeho kroky, jak lechce našlapuje.
Jsou klidné a rozvážné.
Hlavu jeho, nic nezatěžuje.
Jen tváří se maličko vážně.

Přemýšlí nad tématem.
Jenž konce nemá.
Je zcela zmaten.
Tím co vše skrývá toto téma.

Chce se totiž vraždy dopustit.
Ale neví co jej bude čekat dál.
Své mysli nechal uzdu popustit.
Však tak silnou myšlenku neočekával.

Nechce totiž zabít jen leckterého člověka.
Nechce jiným bolest způsobit.
Chce udělat to co nikdo nečeká.
Svou maličkost zabít.

A proč, to je spravná otázka.
Proč lidé schválně smrti cestu kříží.
Někdo řekne peníze či láska.
Však to není to co chlapce tíží.

Chce ukončit své žití.
Jen proto že chce vědět.
Zda věčně bude sníti.
Nebo jen spadne a zůstane ležet.

Jaké to může být.
po ulicích smrti jít.
Bude tam mé srdce šťastné
Bude vůbec tlouci, to mi také není jasné.

Už jen chvíly.
Chlapec se blíží.
S ustavičnou pílí.
Ani se neohlíží.

Stojí nad propastí.
Přemýšlí, zda má skočit.
Život svůj drží v hrsti.
Už to chce skončit.

Tak už je to tady.
Už se skočit chystá.
Nemůže se dočkat odpovědi.
Jeho smrt bude více než jistá.

Padá k zemi.
Vítr čechrá jeho vlasy.
Když v tom si vědomí.
O kolik připravil se krásy.

Už nechce skočit.
Však už pozdě je.
Nestihl se s milými rozloučit.
A teď se zabije.

Jen výkřik krátký.
Uprostřed noci.
Život sladký.
Se jako v mlze ztrácí.