En

Krásné splsťené vlasy
halí její ramena a spadají
na upocené triko
myšlenky co nedají očím spát, pocity
rozpolcené, ticho
Kůži má zasaženou depresí rozruchu
citlivost dodává,
ubívá na duchu.
Tvář jako z hedbaví
však silná a vzdělaná
hlupáky popraví
tělo má anděla.
V duši ale ďábel
táhne jí k životu
uměleckého ražení
Sny o dálkách dráždí
nahotu čistého snažení
a ohnivou vodu
dodává k zrodu
všech bouří a děl
Nepřestává v křeči
svých těl, je smělá
a bdělá jen neví
co dělá v tuhle
dobu a čas
Na provrchu zlobu
zas prostíá tomu
kdo nehcápe nic.
Politá, za sklem objektivu života
naklání se ke mně
a svou rukou jemně
zahladí bolest.
Takovou lačnou
trochu přízračnou
má duši nepochopenou
valnou většinou.
Ach, jak jich lituji.