Rudá skvrna na měsíci

Jak je to smutné, když dívám se na temnou ulici.
Je černá noc, dopíjím další sklenici.
Z cigarety dým stoupá
A při tom mě napadá myšlenka hloupá.
Je to pouze imaginární představa,
Jako když si představuju, že se ráno nevstává.

Jako ti lidé, co se po chodníku procházejí
A při tom tam nejsou.
A už i ty moje myšlenky odcházejí,
Kde jsou?

Zmizely někde v dáli, za lampy, které nesvítí.
Asi vlezly do kanálů, kterých se vůbec neštítí.
Tak nezbývá než se spolehnout na realitu
A dívat se na tu ulici na věci, co lidi nechali tu.

Teď však půlnoc odbíjí
A černé mraky nade mnou se už rozbíjí.
Už vidím hvězdu vedle hvězdy, měsíc
A rudé skvrny na něm se děsíc.

To předpovídá špatnou zprávu,
Že někde někomu utnou hlavu.
To není dobré znamení,
Někdo dneska uhoří v plameni.

Je to rozhodnuto osudem,
Za chvíli své tělo pozbudem…