Rekviem

Opona padá orchestr doznívá
smyčec se na strunách pomalu zastavil
do šera sametu dítě se usmívá
a v nový vzpomínce vrah chybu napravil

Obzor se chvěje něco se chystá
a měsíc na stráži přimhouřil oči
pak líně zastavil a nehnul se z místa
a jenom předstíral že se točí

Nikdo mě nehlídá nikdo mě nestřeží
na kříži zůstaly jen stopy od krve
měsíc dál předstírá čas pořád neběží
co bylo naposled bylo i poprvé

A tak orchestr doznívá a opona padá
dál sypeme hlínu na vlastní svět
sypem si hlínu na vlastní záda
a v žádný vzpomínce to nevezmem zpět.