Možná jsem víla

Nebesky modrou si vezmu barvu na šaty
a spodničku zas bělostnou ze sněhu,
já ráda pak vášeň vyměním za něhu.

Střevíčky z duhy a věneček upletený z kopretin,
plášť jemný a lehký z pavučin,
knížka napsaná ze smutků a tajných přání,
mi dává vizitku jako divná paní.

Jsem možná víla,
která má ráda klid a mír,
hopsání zajíců a v noci,
když strašidelně houká výr.

Dívám se v noci na krásu hvězd a měsíce,
nedám svůj život ani sny za drahokamů tisíce,
jsem žena, která má vzhled a šaty než vy jiné,
má síla, taky láska z toho větší plyne.