návrat temna

Temnota, bezcit, prázdnota,
do žil znova vnikla.
Černá hnusná tekutina,
do mého krevního řečiště se vlila.

Temnota stoupá nahoru,
z díry v hrudníku,
prý srdce kdysi tam bilo.
Bohužel, dávno už zhnilo.

Bezcit vniká do hlavy,
myšlenka za myšlnekou,
někteří si nezaslouží už žít,
bezcit tiše šeptá „ nemůžeš to nechat být“

prázdnota, věrná to sestra,
nastoupila na svá místa.
V hlavě temno a prázdno,
v žilách koluje bezcit.
Já takhle nechci žít!

Sic s lidskou tváří a tělem,
stal jsem se jen hostitelem.
Temnota ve mně sídlí,
už nebudu nikdy jiný.
Občas dovolenou si dá,
však přesně ví kde domov má.
Vždy v nejméně vhodný čas,
vrátí se do mě zas.

Já nejsem člověk, jsem jen bystost se stejnou podobou,
jen schránka plná černé prázdnoty,
jen obal bez podoby.
Jen schránka na dopisy jež je vždy prázdná.
Jen stránka z knihy nikdy nepopsaná.

Jen bytost jejíž utrpení je být na tomto světě.
Kráčet mezi lidem a tvářit se šťastně.
Nikdo neví co vlastně jsem zač.
Jsem jen osamělý osudu hráč.