Osud Především

Starosti, které zahýbají žlučí,
když zatahuje slunce uplakanou tvář,
radostem i smutkům nikdo neporučí,
pan Osud Především je náruživý hráč.

Ten, kdo hraje na jistotu,
zná i noty lidských nálad,
v duších hledá si prostotu,
vždyť to je přece živý základ.

Prostá duše bez základu,
každý začínáme od píky,
od zrození do rozkladu,
k obrazu svému přitlučeme hřebíky.

A tak, jak se naše silueta hýbá,
se stínem za vzpřímenými zády,
tak našeho života pomalu ubývá,
o tom neveďme žádné dohady!