touha po krvi

Jak zvrácené jsou lidské duše
V nitru lidí všech
Jen málokdo si uvědomí
Co znamená jeden vzdech
Kolik skrytých myšlenek
A kolik zvrhlých přání
Kolik je v lidském nevědomí
Zvrhlých, těžkých zbraní
Podvědomé touhy
A kolik mrtvých „laní“,
kolik z nás si uvědomí
sami v sobě lhaní?
Když člověk vnitřně zešílí
A napovrch je v pořádku
Pak musí dát to do malby
Nebo alespoň do řádků
Proč někteří umělci
Jsou za šílence bráni?
Jen neudrží sami v sobě
věčné touhy lhaní
a tak píší básně
a tak sní a píší
malují obrazy
jež nahánějí strach
a jen jejich díla
obraz duše zračí
pokud je duše pochopí
pak jde z těch děl jen strach…
Však kdo ocení odvahu
A zručnost skloubenou?
Jen někdo řekne
Kniha, hudba, obraz se mi líbí
A ke koupi dalšího se možná
Snad přislíbí
A to je vše a sbohem
A umělec má peníze
Za své touhy,
Za své „vnitřno“
Žije třebas v Bellisé
A na úrovni vysoké
A přesto bývá ztrápený
Ať Van Gheogh Mozart Stephen King
A až do smrti zasněný