Tingerose Poem

Nenapíši Ti báseň
o svítání
ani
nenechám slova uletět
do záhad noční vrány -
Jí jsem uvnitř mého vězení
kdysi klesala
příliš tmavě
na bodce modrých nálad?

/Nejsem ona..
/Ó promluví Ona skrze mne
/a někdo mi dává cedulku
/blázna

Tenkrát nenašla jsem
přání pro Tebe
ani cestu ven
a pátým aprílem otevřela si okno
Ne.. nebyl to apríl
A Ty to víš

Neboj
Třináctý zatím nevyzval smrt
-
Rozpomeň se -
zní v lampičkách
jež drží při životě
i zdánlivě neviditelného
*
Bude-li blízko
loví
s veršíky Tvých očí
právě ty lampičky světle zelené
s modrými hvězdičkami
plaché lesní zvěře
drsného severu

Ty zjiskříš milé
podmanivé úsměvy -
To brýle..
brýle jen
posílají paprsky svíčky
Tinge Rose
na jednom hradu
Lužických hor

Místo vyznání
nechala jsem Ti vzkaz
na Křížové cestě

Až tam půjdeš beze mne
budu věřit - svítí
pro Tvého muže a pro Tebe
jako ty maliny
jichž trhala jsi
-
Od Tebe jsou
sladčí a zralejší
protože věnování hojí rány
a láska svůj dotek
svěří nejen snění o maliníku

Vím - jsem
zaklínač a vyvolávač mlhy
i proto smím Tobě
zamávat na tygra k domovu
a se západem slunce
jednu lampičku
rožnout z přátelství

Najdeš ji i v sestřičce deště

Vždyť mlha je také vláha
dává žíznivému chmýří třpyt
než po stéble cinkne štěstí zemi
Stromovi hladí vlasy
Rosy? Dívky nosí
neboť žijí nadějí pro vyprahlé
nemocné oči člověka
jenž se dívá srdcem
jestli kámen pláče
hřeje
mívá duši..
…
Už víš
proč kamínky pro sebe
nesbírám

Od setkání
duše křísí tlukot srdci
znova a znova křídlí ať dýchá
a dýchá dvakrát
než třetího dne vstanu..
Ty možná budeš překvapená
Poslední chvíle
není konec
Jen kdosi jiný vezme klíč
k tajemství..
*
Jednou..
Ano
přijdeš a položíš
malý oblázek

Vláha klesne
a zvony poví
Rozpomeň se.. Slávko

*děkuji
víš - věřil jsem -
Ty mi pomůžeš
okno do nikam zavřít
a nenecháš mne ve vánici
přede dveřmi
Vím - nebude to znít od zmrzlého muže odvážně
.. totiž
právě přiznávám -
už bych sám vstát nedokázal.