Last word

Četl jsem nedávno prastarý list.
Zajímavý to byl pocit.
Nejdřív prý, jak se mám, co budu jíst
a v tom jsem hned z pohody procit.

Spousta črt perem jež nerozumím,
k tomu pár fikaných bonmotů.
Já si dřív myslel, že číst, to už umím,
teď šifruju ink, co byl na hrotu.

Zdravý to vztek a kdyby jen uměl
ten papír dát mi pár pohlavků.
Teď se jen směju, dříve bych čuměl,
jak drtí mě soustavy podpatků.

Na to se opravdu odepsat nedá.
Netuším, co bych měl říct.
Napsáno je tu vše, co bylo třeba
a já se jdu rozmyslet... co budu jíst...