Bradavické koleje

Bradavické koleje

V jedné škole čar a kouzel,
Ukrývá se velká síň,
Kde každý prvák nadechne se dlouze,
Když se dostane mimo své sny.

Kolejí je v Bradavicích,
Víc jak sněhu na rukavicích,
Zmiozel či Nebelvír,
V Havraspáru myši žerou sýr.

Neprodleně v Mrzimoru,
Nerozumí famfrpálu,
Ulítají na camrálu,
A na zemi jsou v tu ránu.

Moudrý klobouk na hlavě,
přemýšlí víc jak učitel,
nakonec pronese slavně,:
" Nebelvír, toť tvůj milý ortel!"

Mladý prvák kráčí uličkou,
Zmiozelští mu na posměch mávají čepičkou.
Usadí se s energií,
Že netrpí lží a smrtijedy míjí.

Statečně zahájí první rok,
který je delší nežli první krok,
chechtá se a levou zadní kouzlí,
však pořád se nevyrovná s Potterovic citovou nouzí!

Druhý žák si špinavou čepici narazí přes oči,
I myslí na to, kam odbočí.
Klobouk řekne povýšeně:
" Zmiozel pro tebe jedině."

Záhadný a tmavý,
Ukončil jediný ročník,
S Tajemnou komnatou,
Sedl si na nočník.

Třetí prcek se chytá na židli,
Za starým mudrcem se poradit,
Mysl si pomazánkou mydlí,
nenechá se od Havraspáru odradit.

" I nu," hlesne roztrhaný klobouk,
" Řeknu ti to narovinu."
S nádechem si dá za vinu: " Ty můžeš pouze do Havraspáru!"

Capart se již seznámil,
Se svou úrovní,
Nakonec ho omámil,
Jak profesor o něm mluví!

Ten čtvrtý se plíží k učiteli,
Jehož jméno jméno není lidské,
Pochází z rodu hadráků,
Ach, jak to slizké.

" Mrzimor, kolej pro tebe dělaná!"
Žák se již smířil,
Teď si říká v depresi,
Že nechce žádnou recesi!

A Bradavice,
Žijte s úsměvem přece,
Brumbálova pravice je Potter,
Který se neoslovuje lotr!