Žena vamp

Tajemný úsměv jí na rtech hrál
jako by se mu vysmíval
a odkryl ostré zoubky bílé,
když blížila se rozpustile.

"Ach, ty můj chudáčku,
neplakej milý.
Ještě si užívej,
dokud jsi živý.

Pročpak, můj maličký,
celý se třeseš?
Cožpak mě v objetí
teď už mít nechceš?

Bránit se, miláčku, k ničemu není.
Přec nezkazíš mi představení.
Užij si svou slavnou chvilku,
než pokoušu Tě do zátylku.

Že život ztratíš, to vem ďas
stejně tak rychle plyne čas
a umřít teď či zítra snad?
Proč nad tím dlouze rozjímat?

Pojď ke mě, sic přijdu já
a to bys věru nechtěl snad.
Myslíš si, že smysl má
zkusit se mi nevydat?

Bláhový a pošetilý
jako všichni jsi, můj milý.
Spousta řečí, žádné činy,
jak mám mít pak pocit viny?"