Ředěná litanie

Všechna zoufalost spadla z tvé dlaně na beton
Proplétala se mezi opálenými lýtky
Které skryté za bílým hedvábím sváděly slunce

Vítr zvedal nepotřebné látky
Odhaloval jemná tajemství
Chladil tváře tolik potřebným vzduchem smíchaným s tvou zoufalostí
A mým vytrvalým chtěním něčeho
Co ještě není

V panácích whisky utopit sám sebe
Pohřbít svou minulost pod krásnými barvami
A ve stejných si malovat budoucnost
Protože je tak uklidňující zkoumat stůl zezdola

Sliby dvanáctileté záruky
Sliby věčnosti
Prach skřípající mezi rty spolu s kusy deště
A když se probudíš
Klíží se ti víčka
Vidíš anděly
Šeptáš jméno
Co musíš vyslovit víc nahlas
Jen nebýt toho studu na lících
A černého prostoru v hlavě

Zbavená iluzí o kráse ředěné karamelové barvy
Zbavená snů o temných očích co zpříma hledí
Zbavená slov těžkých na vyslovení
Zbavená tíže stolů ležících mi na hrudníku

Je mi tak líto
Že chci vždycky něco
Co ještě nemůže být