Mému manželovi

Každé pondělí,brzy ráno,
z domu,
odvážím Tě, ke Tvému
kamionu.
Na rozloučenou polibek mi dáš,
naposled, mi zamáváš.
Ty vidíš,že na Tebe se usmívám,
ale otočím se a slzy utírám.
Čeká mě celý týden bez Tebe,
je dlouhý a konce nebere.
Chtěli jsme pěkně žít a
líp se mít,
pěkný,koupili jsme si byt.
Museli jsme si vzít hypotéku,
proto jsi pryč a
jezdíš mimo republiku.
Doufám,že brzy to všechno zkončí,
viděl si sám,
že se už jenom ploužím.
Už bylo toho na mne moc,
já,žádala Tě o pomoc.
Ted',vše se změnilo,
máš o mě strach a
starostí mi ubylo.
Já poznala,
že strach o mne máš,
ted' vím, jak moc ,
mě máš rád.