Stesk po příteli...

Stesk po příteli,
před chvíli, jsme se naposledy viděli.
A přece se mi zdá, že je to navěky,
tam ležíš, pod trávou, zabalen do deky.

Mám chuť tě obejmout, pevně, ač jemně,
proč jen si opustil mě.
Nechal mě samotnou, jak sloup co stojí sám,
je to už přes patnáct let, co tě znám.

Jak bratr, jenž nemusel mluvit, cokoliv říct,
a přeci jsem věděla, že vždy vyjdeš mi vstříc.
Chybí mi tvůj pohled, upřímné oči tvé,
co měli stejnou barvu, a řekli mi za tebe vše.

Chybíš mi příteli, ten osudový den,
co odebral si se na věčnost, a já brečela jen.
Tvůj čumák chladil by, teplé mé čelo,
kéž by to bylo tak, jak být by mělo.

Pro rodiče jsi byl milovaný jako syn,
pro mě vším, přítelem, i bratrem mým.
Chybíš mi, a doufám, že je ti lépe,
díky tobě, mé srdce tepe.

Benjamin, jméno je překladem „milovaný syn“