VÍČKA

Půjdu zpátky
v čase
a proskočím skrz
tvá víčka snů
život tak krátký
zastřen v trase
podáváš mi prst
i když každý den ti lžu

střešním oknem
do hvězd
rozfoukávám tmu
abych zastřel strach
pohledem,ohněm
tvůj svět
spálí ledovou kru
na prach

a na prahu
bezvědomí a beznaděje
se blýskne
ohlušující zář
to popel sypu si na hlavu
z tvého deníku kde údaje
a čas láskou vytryskne
jako ten nejzoufalejší lhář.