S křídli připneš sobě všechnu tu bolest a stesk a jed zabíjet tě bude zevnitř, opatrně ...
17.10.2011 14:46:00 | kasparoza
češu Ti zkrvavené peří
má duše stále věří
že nikdo není zatracen
ač ztracen
Až klesneš na tvrdou zem
vezmu své srdce
a řeknu-Na ber...
Pak připnu sobě křídla
raněného anděla
a odlétnu
ač se to nedělá
do tichého prostoru
snad dolu
nahoru????....
Nemám slov...S.T......vyrazila jsi mi dech.
20.05.2011 19:05:00 | ZILA78
Fakt strašně ale strašně hrozný! Nechápu jak někdo může říct o bolesti, která z tohoto čiší, že je to nádherný..ne je to hrozný..a pokud to je ještě něco tak působivý a dobře napsaný
17.05.2011 20:52:00 | Lamorte
...
zrnko prachu,
co jeho jméno naděje,
beze strachu,
vždyť ještě stále v Tobě je,
i přes šrámy a krve prolití,
bez očí, zraněná,
tmou, kde už nikdy Slunce nesvítí,
brána ač zamčená,
srdcem ji otevřeš,
co v dlaních ještě žije
a poletíte ...
a řetězy padnou ...
dolů? Snad nahoru - není to utopie?
...
Moc krásná naděje ... ST ...
16.05.2011 15:02:00 | Bambulka
Ano, skvost k rozjistření
k citu a myšlenkám
skvost, co zvláštně plení
a přesto víš, že druhý není sám...
16.05.2011 10:39:00 | šuměnka