Svépomocí

Potkal jsem podivné stvoření
Na zemi v kaluži hnoje
Pomoci ode mne žádalo
Byla to budoucnost moje

Tak jsem ji vytáh a očistil
Sám jsem se pořádně zprasil
Vysmátá ta mrcha frnkla mi
Hněv ve mně od těch dob kvasí

O něco později naivní dosud
Tonoucí ode mne stébla si žádal
Tak jsem ho zachránil- byl to můj osud
Zase mi po boji ukázal záda

Za všechny roky jsem toho už potkal
Postrčil štěstí a zaplašil smutek
Z vlastních chyb složil jsem vysokou školu
Každý mi bez díky nevděčně utek

Tak jsem s tím přestal a tvrdě jsem dopad
Z otřesu probral se ve vlastním hrobě
Ti co jsem zachránil v slzách tu stáli
Přestal jsem pomáhat jim a tím sobě.