Do léta

Trochu mimo smysly
V koutku mé mysli
Vězí tiše křičící „Ano“,
Čekající na odpověď
Toho, co už je dáno,
Toho, co řekly naše sny
Jednou, tehdy ráno…

Přemýšlím, nad tím,
Kým jsme byli,
Nad tím, kým jsme,
Nad tím, pro co jsme žili,
I nad tou částí, čekající zatím
Na své pravé jeviště.

Opak je pravdou
A pravda je opakem,
Když záchvěv teplého
Slunce stéká okapem
V záblescích dějících
Se proroctví.

Došli jsme až nakonec,
Abychom přišli na začátek,
Který tenkrát předstihl svou dobu.
Došli jsme až nakonec,
Abychom stihli svůj Počátek
A vrátili svůj osud do rukou Bohů.

Bohů života a lásek,
Osudu a vrásek,
Které s nimi přichází,
Tehdy, když zatmění
V nový rozbřesk léta
Samovolně přechází.

Tehdy, když slíbená růže
Z toho pravého světa
Pomalu a jistě rozkvétá,
Abychom ji spatřili,
Jak jako pečeť nových dnů
Do nebe před námi
Se jako hvězda rozlétá.

Do léta.