don Quijotský úděl

V jeden krásný den jarní,
našla jsem na louce čtyřlístek.
Po dlouhé době depresivní
přišla chvíle rozloučit se ,
skončit s jednou z tvých finalistek.

Jak bouře jsi ničil
v bolestné síle.
Panence nalíčil
růžové brýle.

Kam jsi šlápl, přišel chlad,
zaplakal keř nebo zemřel sad.

To co se podobalo jekotu vran,
ptačímu zpěvu se velebí.
Klidně zvolám do světových stran,
že se mi zlepšilo podnebí.

A já v TEBE věřila.
Místnost zhasla tvojí vinou,
do hnízda lásky se bolest vplížila.
Zhasni si - laskavě s jinou..

Don Guijotský úděl
byla láska od začátku.
Můj cit tajně úpěl,
mám oprátku na památku.

Ironie říká, co tě to ostvítilo?
To co jsi rozpáral, nikdy se nezašilo..

Je mi to jedno, já jdu dál.
Krása je jediné , za co jsi stál !